Rozhodnutí zorganizovat v Dolní Dobrouči bitvu padlo v únoru 1999. S pořádáním takovéto akce jsme neměli žádné zkušenosti, a proto jsme začali intenzivně na přípravě pracovat. Finance, materiál, scénář, pyrotechnik, propagace ... , nu vždyť ten kolotoč někteří také znáte. Obrovskou výhodou pro nás byla velká podpora našeho zřizovatele, Obce Dolní Dobrouče. K akci bylo vybráno údolí, tzv. Rýznarův palouk, které vzhledem ke své poloze (daleko od obytných domů a zároveň blízko komunikace) a členitosti terénu nabízí divákům výborný přehled nad celým bojištěm. Asi proto, že to byla naše první akce takového rozsahu, zvolili jsme si vděčný scénář - rabování vesnice. Po obdržení "vrácenek" od obeslaných skupin jsme žasli. V Dobrouči se setká téměř 200 šermířů! Tomu jsme přizpůsobili scénu i děj.

PÁTEK:

   Přišel den "D", pátek 20. srpna. Čekali jsme na početnou šermířskou veřejnost, avšak marně. Dorazila jenom torza skupin, někteří se ani neomluvili. Prostě nepřijeli a bylo to. V historickém průvodu se "krčilo" asi čtyřicet lidí a nebýt kočáru s koňmi a žebřiňáku nebylo nás na silnici ani vidět. Škoda. Celou cestu průvodu totiž lemovaly desítky diváků z obce i okolí. Před radnicí nás přivítal starosta (nejdříve česky a německy, pak to na nás "vybalil" i ve švédštině !!) i místostarosta. Z jejich rukou jsme převzali symbolický klíč od bojiště a připili jsme si na zdar celé akce. Byli jsme ujištěni, že se můžeme do bitevního klání pustit bez zábran, neboť bylo právě dokončeno rozšíření místního hřbitova ... .
   Následoval zdařilý koncert olomouckých "Pěšky za vozem" v kinosále a poté návrat do tábora. Nám nezbývalo než doufat, že se některé skupiny dostaví v průběhu noci nebo dopoledne.

SOBOTA:
   
   Sobotní ráno však nepřineslo žádné valné zlepšení. Byli jsme nuceni provést rychlý zásah do scénáře, aby to alespoň k něčemu vypadalo. Při nácviku se ukázalo, že ač nás není mnoho, každý je ochoten pro zdar bitvy udělat maximum.
    V doprovodném programu před bitvou se představili šermíři z České Třebové (Tartas), vystoupili členové pražské skupiny Escargots, Asmodeus z Rajhradu u Brna a mušketýři z Vojenskohistorického spolku Brno. Fungovala tržnice, na připravené dráze se pohybovalo šest koní, kteří vozili na svých hřbetech zejména děti.
   V průběhu doprovodného programu proudily do areálu početné zástupy lidí ... .

Je přesně 14,30 hodin .... začínáme.

"Invaze švédských vojsk"

    V malé vesničce v malebném údolí vládne klid. Je ráno. Vesničané opravují svá obydlí, kovář pracuje na opravě žebřiňáku, ženy mlátí cepy obilí, jiné se chystají k praní prádla, děti krmí drůbež. V kraji zuří třicetiletá válka, ale zdejšímu údolí se zatím vyhýbá. Vesničané žijí skromně, ale snad i šťastně.
    Někteří se právě chystají do města na trh. (Při "odchytu" drůbeže neplánovaně uletěla z ohrádky husa a její lov si vysloužil u diváků velký aplaus na otevřené scéně …) Na cestě jsou však přepadeni skupinkou švédských žoldáků, kteří vyhladovělí čekají na svou příležitost. Úlek a zděšení, první mrtví. Vesničané však díky posile rozlíceného davu z vesnice zahánějí Švédy na ústup, mají i jednoho zajatce. Jsou rozvášnění, zaslepeni pomstou zuří. Zajatý Švéd se brzy "houpe" na oprátce. (Švéd byl příliš těžký, břízka štíhlá – kmen musel být podepřen a Švéda jsme pro jistotu dotloukli na zemi …) To byla chyba.
    Za chvíli už se k vesnici blíží švédské vojsko. Vesničané se snaží postavit provizorní opevnění, vysílají posla do nedalekého sídla císařské posádky. Brání se statečně, ale při třetím útoku za podpůrné palby mušket je vesnice dobyta. Švédové se mstí, rabují, znásilňují a vraždí. Rychtář a jeho bratr jsou zastřeleni. Všichni živí i mrtví jsou soustředěni v jednom z domů a upáleni.
    Švédové dosáhli svého, leč v dálce již duní bubny přicházejícího císařského regimentu. Dochází k prvním střetům za použití výbušných lahví, po nichž mračna dýmu zahalují bojiště. Až 15m vysoké gejzíry hlíny z výbuchů zasypávají široké okolí. Divákům spořádaně stojícím ve vymezeném prostoru se naskýtá jedinečný pohled. (Neukáznění diváci, kteří stáli v prostoru, odkud byli několikrát vyhnáni, a i přes to se vrátili zpět, mají problémy - vybírají hlínu z výstřihů a slipů - že by poučení pro příště?) Dochází k vyjednávání. Jediným výsledkem je bohužel jen roztržka mezi velícími obou vojsk. Dochází k rozhodujícímu střetu. Císařští díky své přesile po chvíli zdolávají i posledního švédského žoldnéře a nad bojištěm zní teskná hudba. Je dobojováno.

    Po akci byl připraven další program na naší skupinové základně, kde k poslechu i tanci hrála českotřebovská country skupina "Volnost". V táboře zase přišly ke slovu osvědčené kytary, takže se příjemná hudba linula nad vesnicí až do ranních hodin. I když jsme se hned po bitvě zařekli, že již nikdy více, v neděli jsme při loučení slibovali, že za rok se v Dobrouči snad zase sejdeme.

          M A L Á    S T A T I S T I K A   B I T V Y

• bitvy se aktivně zúčastnilo 78 šermířů a komparsistů
• bitvu shlédlo téměř 1500 diváků

• v bitvě byli přítomni členové skupin historického šermu:

  Albrechti	Sine Nomine (Slovensko)
  Asmodeus	Svobodní žoldnéři
  Cipísci z Pastvin	Tartas
  Escargots	Valdštejnové
  Lars	Valkýry
  Lucrezia	Vojenskohistorický spolek Brno
  Marion	Wartenberkové ze Zvířetic

    Naše díky patří Vám všem, kteří jste se podíleli na zdaru této akce! Nasazení šermířů i komparsistů bylo obrovské, ohlasy u diváků skvělé. (Vy, kteří jste se přihlásili a nedorazili, vězte, že guláš, mimochodem výbornej, jsme jedli ještě měsíc. To víte, těch sto přebytečných porcí dá zabrat.)

    Nesmíme zapomenout ani na poděkování všem sponzorům, paní Rýznarové, Obci Dolní Dobrouč a jejím zaměstnancům, všem našim příznivcům. Víme, že bez vás by to nešlo. DÍKY!

Děkujeme a těšíme se na další spolupráci - SHŠ Lucrezia